Moje Naru

Na můj první long jsem se těšil už dlouho – loni byla Naru ještě mladá, letos přes Krušky hárala, Šerák se mi jako první dogtrek jít nechtělo (a navíc jsme tou dobou chtěli něco podniknout s Katkou), takže to padlo na Šlapanice. Pozvolné tempo vymýšlení věcí, které si vezmu se s blížícím se odjezdem pomalu ale jistě zrychlovalo… a nejvíc toho samozřejmě zbylo na poslední den – přece nebudu nakupovat potraviny dopředu, když to můžu udělat cestou… Že kolem 1500 nebude pro nákupy ta nejlepší doba jsem poznal rychle, ale naštěstí žena s plným vozíkem stojíc v řadě předemnou byla buďto moc hodná, a/nebo uměla číst myšlenky a nebavilo ji poslouchat moje dilema, jestli ji o to požádat nebo ne a pustila mě sama.

Nejvyšší čas jet do Hranic přibrat Romana s Markízou na vlakáč..a nejhorší čas odbočit v Hranicích o křižovatku dřív a místo otočení si říct, že to trefím i tak… no nakonec trefil, ale ta doba…

Pak už cestě nic nebránilo a mohli jsme jet. Cesta uběhla rychle a díky Romanově navigování jsme to snadno našli. Po příjezdu vyvenčit psy (projít si u toho začátek trasy a vyslechnout užitečné rady od zkušeného dogtrekaře bodlo), rozbít stany, prezentovat se, pozdravit se s těmi (mě zatím jen) pár známými mezi postupně přijíždějícími dogtrekaři, nakrmit Naru, obkreslit trasu do mapy a už je večer a ten správný čas na večeři, pivo, nové známosti a briefing.

Tam jsme se mimo jiné dozvěděli, že původně kvůli vedru přislíbený dřívější start zůstává v 7, protože několik účastníků nedorazilo a přijedou asi až ráno, škoda.
Padlo nějaké to další pivo, další večeře ;), poslední venčení a kolem půlnoci spánek…

V noci vedro, k ránu kosa, ale vyspal jsem se docela dobře a kolem 6 vstával, abych vyvenčil Naru a mohl ji nakrmit (dostává 2x denně), pak už se mi celkem probral i žaludek a mohl jsem ho nakrmit taky. Většinu věcí už mám sbalených od včerejška, takže stačí přidat spacák a je hotovo. Start mám až v 7.47 a je tedy dost času na pozorování těch dřívějších. Kupodivu většinou vyráží poklusem a tak přemýšlím, jestli je to póza pro fotografy/diváky nebo jak dlouho jim takové tempo vydrží.

Můj plán je nasadit rychlou chůzi, zbytečně se nevysilovat během (ani pomalým tempem) a zkusit to ujít na jeden zátah – ideálně pod 20 hodin. Haha, tolik k plánování...

Teda odstartovat se mi podle plánu podařilo, nikam se nehoním, chůzi pomalu zrychluji…ale moc dlouho mi to nevydrželo – běhu lesem z kopce dolů po měkkém povrchu odolat nešlo, což byla asi chyba, protože mám pocit, jakobych začínal cítít šlachu na levé noze, kterou jsem si natáhl o týden dřív na Veřovickém MIDu. Ale třeba si to jen namlouvám, je to zatím jen takové nenápadné, že si vážně nejsem jistý...jenže na cca pátem kilometru už jistotu získávám. Ach jo.

Ať zkouším co zkouším, nic nepomáhá a nenápadný pocit přerůstá v mírnou bolest. Co teď? Přece to nevzdám…vzpomínám si na Petru, která s výronem kotníku došla na nějakém dogtrekkingu kdovíkolik desítek kilometrů a dávám šlaše ultimátum: Buď mě přestaneš bolet, nebo si klidně bol dál, ale já to dojdu – je to i tvoje tělo, tak se snaž! Jen původní plán pod 20 hodin velkoryse upravuji na na jeden zátah, protože mám strach, že po bivaku už bych to ráno nerozchodil. Někde kolem 12-15.km docházím Rudu s Terykem a připojujem se k nim.

11:08 22km prvni kontrola za nami, tapkame s Rudou a Terykem
První kontrolu zdárně projdem, napojíme psy, máčené a napájené skoro u každé vodní plochy, kterých je naštěstí dost, protože se (ne)pěkně otepluje… Psi dostanou piškoty, my podpis do startovní karty.

14:30 33km Krystof+Naru s Roudou+Terykem dorazili do hospy v Racicich na 33.km, teda pro ne aspon 37., protoze nejsou troskari a vzali to oklikou ;-)
Po první kontrole nám cesta pěkně ubíhá, jen ta táhlá rovná asfaltka mezi lesy na kterou praží slunce, už mi leze krkem, ale trochu jsme se rozkecali, takže to tak nevnímáme a těšíme se na hospodu v Račicích, která je kousek před námi. Jenže to bysme nesměli přejít odbočku z té “krásné” asfaltky – a to nejspíš zrovna tu odbočku, u které jsem zalitoval, že po ní nejdem do lesa…

Takže jsme si pěkně zašli a po prostudování mapy usoudíme, že se nevyplatí vracet se, raději to střihnem přes pole k silnici a do Račic přijdem zespodu. Dojdeme k třešňovému sadu plnému nezralých třešní, když v tom uvidím jednu obsypanou samýma červenýma. Nevěřícně se přiblížíme, sliny se sbíhají...a mají smůlu, protože všude kolem dokola té zralé třešně je obrovské kopřivové pole. Tak za to nám ty třešně nestojí, stačí, že nás čeká překonání menšího neobejitelného kopřivového pole stojícího mezi námi a silnicí.

Tak jsme konečně na silnici a šlapeme k vytoužené hospodě, po cestě zobneme aspoň pár třešní od cesty, ovšem horko je natolik neúnosné (kolem 30-32 je ve stínu – a na nás vesele paří slunce), že to Naru vzdává a zalehává do příkopu do stínku. Po chvíli odpočinku, napojení, polití zbytkem vody a slíbéní chládku v blízké hospodě se teda zvedá a můžem pokračovat, naštěstí už jen nějaký ten kilometr, dva. První hospoda je zavřená a po trochu zmateném domlouvání se skupinkou dogtrekařů (+řek) naštěstí správně taky volíme horní hospodu a s radostí zjišťujem, že tam mají obrovskou stinnou a příjmeně chladnou kameno-dřevěnou zahrádku.

Voda pro psy, pivo pro páníčky a protože máme celkem hlad, tak objednáváme meníčko – zelňačku a (boloňské) špagety. Ze zvyku požádám o chleba k zelňačce (většinou ji jídávám jako samostatné jídlo) a díky tomu se slušně přecpu, ikdyž špagety nedojím. Ale není kam spěchat, je tady příjemně, pivo mi taky chutná, takže dáváme ještě po jednom a trávíme… ale místo třetího piva už raději volíme kofolu ;)

Kolem 16:30 je vytráveno i odpočinuto a už nás to sedění nebaví (teda ne, že by tam byla nuda, poslouchat, jak se kravaťáci přou, zda je lepší Nokia nebo Sony Erricson musí bavit každého ;) ), tak usoudíme, že už by venku mohlo být snesitelně a vyrážíme.

O něco lepší to pravda je, hlavně jsme si odpočinuli, najedli, napili, vychládli, ale že by to byla ideální teplota pro trek se říct nedá. Občasné rybníky a říčky jsou naštěstí stále po ruce, semtam i nějaký úsek cesty ve stínku se najde, takže se jde celkem dobře.

20:13 49km Krystof+Naru s Rudou+Terykem prosli 2.kontrolu 49km, teplota uz klesla, nase tempo taky,ale je fajn
Pomalu se začíná ochlazovat, jenže s tím, jak klesá teplota, klesá i naše rychlost a naopak stoupá únava, ale zatím nic hrozného, pořád se šlape dobře. V Rudickém propadání se nakonec ani nezdržíme, díra zasypaná dřevem a oblaky prachu a oblehlá poflakujícími se výrostky mě moc nebere a Ruda, když zjistil, že z podzemní zkratky k Býčí skále nic nebude (oni věděli proč na tak krátký úsek dát dvě kontroly), taky nejevil zájem, takže hurá na na druhou kontrolu do Rudic, kolem pěkného větrného mlýnu.

21:47 54.5km Krystof+Naru s Rudou+Terykem se obcerstvili u studanky a prosli 3.kontrolu, pred nami 23 lidi,nad nami tma :-)
Mezi kontrolami nám přišla vhod Klostermannova studánka – tak akorát čas doplnit vodu a posvačit jablko. A vzhledem k tomu, jak pomalu ta voda tekla, jsme si stihli i trochu odpočinout, teda obzvlášť psi, kteří začli chytat roupy a řádit. To já se raději polil ionťákem, když mě napadlo, že bych mohl vypít zbytek starého ještě před doplněním a napil se tou rukou, ve které jsem držel i otevřenou lahvičku s iontovým koncentrátem…

U třetí kontroly v Křtinách jsme si vzpomněli co jsme neudělali u druhé a podle vyloupaných samolepek spočítali, kolik lidí už tu bylo před námi a ono 23…no to je celkem dost. Pak jsme se trochu zamotali při hledání modré, protože modrou odbočku, kterou jsme potkali cestou jsme pokládali za červenou, ale celkem rychle jsme se zorientovali a vyrazili – v lese už je celkem regulérní tma, ale mimo les se půlměsíc snaží a svítí co to jde.

U býčí skály jsme se vetřeli k speleologům/žkám (či jejich přátelům) a na chvíli k nim přisedli, ať můžem v klidu pohodlně povečeřet. Samozřejmě nás trochu zpovídali, co tady máme za akci, a kolik že to jdem kilometrů, atd, jen naše jména se nám podařilo nějak zakecat a zůstali jsme inkognito :)

00:10 64km Krystof+Naru s Rudou+Terykem prosli 4 kontrolu na a pokracuji zatim dal, pred nimi 21 vlku..
Na poslední kontrole v Josefovském údolí už před námi bylo o dva šlapanické vlky méně, jeden vlastně kempoval někde za býčí skálou, kde jsem si spletl jeho štěkajícího hlídače se zlým psem (o kterém mi chvíli předtím Ruda vyprávěl, jak za nimi prolezl dírou v plotě) a až po pár okamžicích zahánění mi ve světle svítilny došlo, že má na sobě postroj a že už jsem ho někde viděl :)

V Adamově nás potěšilo delší stoupání po schodech, celkem příjemná změna pohybu, zato stoupání na Alexandrovu rozhlednu, ač zpočátku celkem ušlo, bylo nakonec zbytečně dlouhé. Kousek před Babicema jsme dali krmící pauzu, psy odbyli hrstkou granulí, sebe nějakou (musli) tyčinkou a všechny malou porcí odpočinku. Během té nás předešel osamělý vlk ze slovenska Roman(?), což nás brzy zvedlo a vyrazili jsme s tím, že když si máknem, tak to snad ještě ujdem pod 24 hodin.

O pár kilometrů dál, před Drátenickou jeskyní jsme se tak dobře zabavili slovní hrou, že jsme podruhé zakufrovali – naštěstí tentokrát poměrně šikovně, talže jsme si to asi o 500m zkrátili. Ovšem když nás po chvíli podruhé dohnal kolega ze slovenska, tak ho to asi trochu překvapilo – a když ne teď, tak určite na 78km v Ochozu, kde se nějakým záhadným způsobem opět zjevil za námi, zrovna když jsme se vraceli ze špatného směru a hledali kde ta modrá mrška odbočila…

04:01 80.5km Krystof+Naru s Rudou+Terykem presli 80.5km a pomalu se plouzi dal…
Posledních 10-15 km bylo snad nejhorších, únava na nás doléhala, energie docházela, šli jsme už jen setrvačností a času pod 24 hodin jsme pomalu dávali sbohem. Zkřoupání sáčku sušených banánů mi však docela dobilo šťávu, ale Rudu jsem k tomu, aby taky něco snědl nepřesvědčil. Nálada se nám spravila, až když jsme došli Janu s Oliverem – asi nám udělalo radost, že někdo jde ještě pomaleji, než my :) Nicméně oni z toho setkání měli radost určitě taky a zrychlili tempo, ať jim moc neutečem – nebo jsme my to naše zpomalili, to nevím, každopádně vím jistě, kdy jsme zrychlili – to když si Oliver vzal hůlky a začal nás tvrdě stíhat. Se zvukem hůlek pravidelně cvakajícími těsně za námi jsem si připadal jak závodní veslař makající do rytmu trenérovy píšťalky a tak poslední kilometry ubíhaly jeden za druhým.

Po spatření první známé cedule s vlkem jsme uslyšeli vyzvánět šestou hodinu ranní a uvědomili si, že to asi nejenže stihnem pod 24h, ale dokonce kolem 23h. Po známé trase městem po bílých cedulích s vlkem jsme se rychle dostali až k závěrečnému kopečku na který jsme si asi podvědomě museli šetřit síly, protože nahoru jsme doslova vyletěli :)
Pak už jen pohodovým krokem pár set metrů do cíle, kde jsme dorazili chvíli před odstartováním prvních midařů.

06:42 94km Krystof+Naru s Tudou+Terykem dorazili v 6.41.50 a jsou mrtvi…
Nazávěr už jen kontrola startovní karty + povinné výbavy a je to. Nakrmit psy, připravit místo na spaní, sprchu jsem odložil na později a snažím se usnout a využít ten čas, než začne vedro.
Asi se mi to na chvíli povedlo, pak jsem se přestěhoval do auta a pokračoval, ale moc to nešlo, protože jsem nevěděl, jak si lehnout, aby mě nic nebolelo, tak jsem raději vstal, zašel se osprchovat a na pivo trochu pokecat s ostatními. Pak Naru zjistila, že v místnosti u záchodů/sprch je příjemný chládek tak se tam šla uložit, což jsem přijal jako dobrý nápad, přidal se k ní a ještě se hoďku dvě prospal.

V táboře nás šourajících a belhajících se bylo dost, taková domácí poklidná atmosféra :) Pak jsme tak posedávali, povídali, popíjeli pivo, bavili se online zprávami postupu Bivakujících midařů na výpravě za HU a čekali, až bude hotové prase, popř. ho později dlabali a tak nějak pořád dokola, než nás únava přemohla a zabalili jsme to.

Další den už jen balení, vyhlášení, loučení a cesta domů... a 14 dnů na vyléčení šlachy do dalšího dogtrekkingu v Jihlavě.

 

Statistika trati (jak jsme ji šli my):
vzdálenost	100km (oficiálně 94km)
dosažený čas	22:54:50
nejniží bod	225mnm
nejvyšší bod	558mnm
celkem nastoupáno	1903m
celkem sestoupáno	1898m
prům. sklon stoupání	4%
prům. sklon klesání	3,8%
max. sklon stoupání	19%
max. sklon klesání	16%

 

lehce 3D pohled na (naší) trasu v turistické mapě

výškový profil trasy

• odkaz na výsledky
• fotky z akce by Pes Jíra najdete v menu Sport/DogTrekking
• fotky od midařů: gwen , LenkaB , Mařenka
• diskuzní fórum na dogtrekking.info

Za rožnovské Kamzíky :
Kryštof (Aahz) + výmarský ohař Naru