Jednooký vlk 2010
Tentokrát byl zajímavý i příjezd, protože jsme dojeli za tmy a špatně odbočili, takže se cesta stávala víc a víc bažinou, až jsme dojeli k rybníku a uviděli kemp na druhé straně :) Ještě jsme to zkusili objet, ale narazili jsme na závoru, takže jsme se museli vrátit na silnici a vzít to správně. Ale nebyli jsme sami…
Po přijezdu do kempu, resp při vystoupení z auta nás čekalo nemilé překvapení – všude hromady vody, jedna velká bažina. Naštěstí se nějaké méně mokré místečko vzadu našlo, tak jsme postavili stany a hurá do hospody.
Ráno jsem startoval se Zelím, se kterou jsme pak šli kus cesty, pak nás dohnal Mařenka a pak jsem se odpojil. Pak jsme ťapali celkem dlouho s Janou a Uzi a tak jsme se zakecali, že jsme přestali dávat pozor na značky a najednou modrá nikde. GPS (až se chytla) prozradila, že se už dávno uhla vlevo, takže jsme to střihli lesem a v úspěšně se na ní napojili. Jenže když jsme došli k dalšímu rozcestníku, tak jsme zjistili, že jsme z modré měli dávno odbočit na zelenou, takže zase zpátky po modré k předchozímu rozcestníku a konečně správně...
Když jsme se pak u nějaké hospody, kde jsem si dával jídlo a Jana pokračovala dál, loučili, tak pronesla něco jako třeba se ještě potkáme, ale doufám, že to nebude kvůli tomu, že bych kufrovala...
Pak jsem většinu cesty pokračoval sám až do Kadova (65,5km), kde jsem po dlouhém zvažování, zda odbočit po žluté nebo pokračovat dál a zjistit, jestli v hospodě ještě vaří (po 22h) zvolil správně a šel do hospody. Naštestí nejenže nebyla tak daleko, jak se zdálo v mapě, ale měli i otevřeno a vařili, takže jsem se najedl, odpočinul a popovídal s Čestmírem, který už tam seděl a chtěl bivakovat u hospody pro případ bouřky.
Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem se zvedl a šel hledat místo na bivak, hlavně někde výš a dál od vody. Po pár kilometrech se to podařilo, takže jsme přešli pole, vlezli do lesa a postavili přístřešek z ponča, který jsme samozřejmě nevyužili, protože pršet začalo až ráno kolem 5,30, kdy už jsme měli skoro sbalené a vyráželi na cestu.
Šlo se pěkně, nikde nikdo, trocha deště nám nevadila a až na 82.km ve Stržanově jsme uviděli v dálce dalšího dogtrekaře. Teda dogtrekařku, jak jsme zjistili po chvíli, když jsme se přiblížili a poznali Janu s Uzi. Ta byla celkem zničená, protože zakufrovala, takže si pěkně zašla a do toho se jí udělalo blbě..ale nevzdala to, a společně jsme se doplazili až do cíle.
Po jídle a odpočinku jsme si s Naru zajeli do Žďáru omrknout město (resp. bankomat, ale když už jsme tam byli…) a večer tradičně s ostatníma do hospody :)
No a dogtrek byl asi vážně pohodový, protože jsme si v neděli ještě dali cca 20km procházku se Šárkou v Brně.