Moje Naru

Tady jsem si vyzkoušel poprvé tři věci. Jednak jsem místo postroje + vodítka s amortizérem dal Naru obojek a flexinu – co jsem se přestal honit a začal chodit na pohodu, tak jsem zjistil, že pomoc Naru (která jako správný ohař táhne od začátku do konce) nejenže nepotřebuju, ale že je to spíš na obtíž. Obzvlášť po xx kilometrech a obzvlášť z kopce, ale i po rovince a těch pár kopečků, kde bych to ocenil..ty zvládnu i sám. Navíc má Naru víc volnosti a prostoru na čuchání apod…

Druhak jsem šel v sandálech, ale vzhledem k nejistému počasí jsem si nesl i kotníkové nepromokavé (lehké) boty – dobře jsem udělal.

No a ta třetí věc, ta byla celkem neplánovaná – zapomněl jsem si doma kalhoty :) a přijel jen v kraťasech. Přes den to sice nevadilo, ale večer na sezení venku to ideální nebylo….hlavně v sobotu v táboře, kde mohlo být tak kolem 10°C (a ráno kolem 0°C).

Tady jsme celkem brzy po startu potkali Petru s Barrym, se kterýma se nám dobře ťapalo (Petra se nějak flákala ;), takže jsme došli společně až na místo společného bivaku na 45. kilometru.
Tam jsme se najedli, nachystali přístřešek (hrozil déšť) a pak se jen bavili a popíjeli pivo. Konečně jsem naživo (IRL) potkal Tombru a měl dostatečnou možnost si pokecat.

Noc sice byla bez deště, ale pršet začalo celkem brzy ráno, v podstatě hned na startu, ne-li dříve. Pončo jsem po chvíli sbalil a raději vytáhl nepromokavou pac-lite bundu, sandály jsem schoval a raději obul boty a v kombinaci s návleky to bylo ideální.

Zpočátku jsme šli s Petrou, ale v nějaké chvíli jsem se trhl a pokračoval s Viktorem a Guccim, se kterým jsme (myslím) došli až do cíle.